úterý 6. září 2022

Volte Štěňátka a koťátka

Upozornění: autor neodpovídá za škody způsobené neschopností čtenáře rozpoznat sarkasmus.

Chtěl bych vás seznámit s projektem nové politické strany Štěňátka a koťátka. Program: nejčistčí a nejupřímnější dobro. Ve srovnání s tímto programem jsou i ty nejsluníčkovatější dosud existující strany úplní břídilové, co?

Zárukou úspěchu je také název strany. Na všech sociálních sítích jsou štěnátka a koťátka více v kurzu než politici, a to i starostové, jinak ta nejpopulárnější odrůda politika. Navíc to je mnohem světáčtější než piráti, protože třeba ve Švýcarsku, Mongolsku nebo Paraguayi nikdy žádní piráti nebyli, kdežto koťátka nebo štěnátka jsou všude. Pro voliče sluníčkových stran to bude neodolatelné.

Propagace takové strany samozřejmě bude něco stát. Nikdo není tak naivní, aby si myslel, že dobrá myšlenka si dělá reklamu sama. Kde tedy vzít peníze?

Tady je potřeba si uvědomit, že potenciál pražského Dopravního podniku ještě nebyl plně využit. Jen si představte ten vlak metra, jak s hučením zajíždí do tunelu. Všiml by si někdo, kdyby na druhé straně tu a tam některý nevyjel, co myslíte? Při tom v Islámském státě a řadě dalších zemí světa pořád existuje poptávka po sexuálních otrokyních i eunuších. A k zvážení je i poptávka po dárcích orgánů. S takovými příjmy nebude problém si zaplatit image lidumilů.

Prosperita výše uvedeného podnikatelského záměru by teoreticky mohla být narušena nejrůznějšími xenofoby, transfoby a sobeckými populisty. Takže kromě kontroly nad DPP je klíčové mít také Ministerstvo vnitra, policii, nějakou tu tajnou službu. To je ale normální část politického procesu.

Samozřejmě je otázka, jestli uvedená strategie už dávno není v provozu. Současná konfigurace politických funkcí by tomu nasvědčovala. Nicméně na tom vlastně vůbec nezáleží. Jméno Štěňátka a koťátka je o tolik líbivější než Piráti a starostové, že by nebyl problém přetáhnout voliče a tím i byznis.

Vítězství nejčistčího a nejupřímnějšího dobra tak nic nestojí v cestě.



úterý 17. května 2022

Hrdličče

 Málokdo ví, že jsem velký přívrženec zemědělství. V truhlíku za oknem už nekolik let pěstuji rajčata a další potraviny. Letos se mi podařilo vypěstovat i hrdličku.














































pondělí 14. února 2022

Naděje pro Ukrajinu?

Situace Ukrajiny není růžová. Desítky milionů vzdělaných a pracovitých lidí živoří v ekonomicky i jinak rozvrácené zemi a jejich podstatná část radši začíná od píky někde v zahraničí. Těžko se při tom pomyšlení ubránit smutku. Přiznám se ale, že se při sledování situace kolem Ukrajiny v koutku mé duše probouzí i potěšení starého šachisty při pohledu na důmyslně rozehranou partii. Fascinuje mě sledovat varianty promyšlené na několik tahů dopředu, odhadovat plány a úmysly. Koneckonců, situace Ukrajiny je tak špatná, že pomineme-li nepravděpodobnou možnost otevřené války, vývoj se může obrátit jen k lepšímu.

Pro pochopení vývoje na Ukrajiny je důležité naslouchat hlasům  z USA. Výstižné shrnutí cílů americké politiky na Ukrajině poskytla světu v roce 2014 tehdejší ministryně zahraničí USA Viktorie Nulandová. V odposlechnutém rozhovoru s velvyslancem USA na Ukrajině Pyattem tenkrát definovala strategický cíl USA jasně a výstižně. Cituji: "Fuck the EU".

Ne, kavárno, "fuck" neznamená v angličtině kočička.

Mimochodem rozhovor je zajímavý i z toho důvodu, že ukazuje, proč vlastně je pro pochopení situace na Ukrajině tak důležité znát záměry USA. Ten Jaceňuk, kterého tam Nulandová vybrala, pak doopravdy po majdanu na Ukrajině vládnul. A to je docela důležité, kdo volí vládu.

A že ta naše vláda cítí s ukrajinskými loutkami USA takovou sounáležitost, co?

Proč a jak chce USA s EU "vyjebat"? Ve hře je totiž hegemonie USA. Tu může narušit jen velmoc bez fatální slabiny. Ale Rusko není velmoc ani počtem obyvatel, ani ekonomickou silou. Čína i EU zase mají velkou slabinu - nedostatek energetických surovin. Strategický cíl USA je tedy zabránit alianci EU+Rusko a zároveň Čína+Rusko.

Ukrajinský majdan dovolil USA rozeštvat EU a Rusko. Příjemný bonus byla i ta ruka na kohoutku plynu pro Evropu. Jenže strategický cíl USA splněn není - hlavní důsledek byl vehnání Ruska do aliance s Čínou. Na ukrajinské krizi vydělávají nakonec především Číňané, hlavní protivník USA.

Navíc z taktického hlediska USA riskují, že se bude na Ukrajině opakovat kolaps loutkového státu v Afghánistánu. Krach pyramidy lží o Afghánistánu docela narušil kredibilitu USA a nevyhnutelně se to časem zopakuje i na Ukrajině. Ukrajina je tak pro USA přítěž. Takže jak strategické, tak taktické důvody velí Ukrajinu pustit, jakkoliv to může být pro USA z krátkodobého hlediska bolestné.

Pozitivum pro USA je, že prezident Biden se v ukrajinské problematice skvěle orientuje. A tak slíbil, že v ani případě ruské invaze USA vojensky nezasáhne, nějaký menší vpádeček, no tak to není ani na sankcičku. Prostě už za ukrajinským režimem nestojí a zakopává se až někde na Slovensku.

Největším překvapením je ovšem posun ve vztazích USA-Německo. Fakt jsem valil oči na tiskovku Bidena a Scholze, na které Biden vystupoval v roli evropského císaře, který ukončí plynovod Nord Stream 2 bez ohledu na to, že je pod německou kontrolou. Vidím v tom nevětší posun za posledních 30 let.

Strategický cíl EU je být geopoliticky relevantní alespoň do takové míry, aby evropské firmy nemohly být vytlačovány z trhu mocenskými prostředky. Tedy nedostat se do pozice Německa po Versailleském uspořádání. EU mívala i jiné cíle. Ale už dávno zabalila "Lisabonsou strategii", jejíž cílem byla technologická vyspělost, stejně jako "Pakt stability", jehož cílem bylo mezinárodně důvěryhodné EURo. Zbývala už jen ta geopolitická relevance. Poslední smysl existence EU se tedy ruší?

Západ Evropy teď připomíná víc mileniální kult než racionálního stratéga. Média jsou plné panických předpovědi valících se ruských tanků končících svět tak, jak ho známe. Nejdřív to mělo být do konce ledna, teď prý zase tuto ve středu. Jó chlápek jako Putin, ten má plný diář, holenkové, o co, že mu do toho něco vleze i ve středu. Ale bez legrace - podle nereprezentivního vzorku lidí, se kterými jsem o tom mluvil, tahle psychóza své oběti může docela deprimovat.

Ukrajinskému režimu teď ovšem reálně hrozí jiný problém. Oligarchie je vždycky náchylná k vojenskému puči - oligarchové, co to přepísknou se ždímáním země, se totiž neobejdou bez schopného represivního aparátu, jenže represivní aparát se náramně obejde bez nenáviděných oligarchů. A navíc ukrajinskému režimu právě s hysterickým řevem "Spas se kdo můžeš, Rusové jdou!" vzal roha jeho zahraniční sponzor. Jak se teď ukrajinskému režimu asi povede, co?

Největší starosti má teď Putin. Všechny strategické cíle Ruska jsou splněny - má odběratele plynu a dodavatele zboží, který je spolehlivější než stádo lumíků. Stačilo se párkrát projet tankem a američtí vojáci prchli tolik tisíc kilometrů, že Ukrajina prostě nemá jinou možnost, než přilézt ke křížku. Důvěra mezi EU a USA je narušená. Břidličný plyn, kterým EU nahrazuje plyn ruský, je taková ekologická prasárna, že i na Sibiři bude za chvíli útulné teploučko. Putin se teď musí škrábat na hlavě, co ještě víc by si mohl přát.

Já osobně přeju ukrajinským přátelům, ať to s jejich zemí dopadne co nejlépe. A tady u nás sledujte helikoptéry letící z východu - mohou z nich padat balíky hotovosti ještě i po cestě.