čtvrtek 27. června 2019

Milion chvilek odcizení

Na náměstích a posléze Letenské pláni demonstrovaly statisíce lidí proti premiéru Babišovi. Do určité míry byli terči jejich nelibosti i prezident Zeman a nová ministryně spravedlnosti Benešová. Z toho vyplývá, že musí být něco divného s Babišem, statisíci demonstrantů a nebo náměstími. Jiná možnost je podle mě logicky vyloučená. Co se to tedy děje?

Nastudoval jsem hory článků o Babišovi a jeho rozhodnutích. Vedl jsem spoustu rozhovorů s účastníky demonstrací, řada z nich jsou lidi, které docela dobře znám. Přečetl jsem spousty jejich facebookových příspěvků. A věřte nebo ne, nakonec jsem tomu jevu přišel na kloub.

Jako první jsem ověřoval hypotézu, že jde o normální součást demokratického procesu. Že jde o rozhodnutí, které demonstranti usilují zvrátit, nebo o nějaké jiné racionální důvody. To jsem ovšem brzy vyloučil. Pochopitelně že si moji racionální a vzdělaní přátelé své pocity nakonec také nějak zracionalizovali, ale bylo až nápadné, jak chabé ty racionalizace jsou. Klasičtí "rebelové bez příčiny", ovšem dostatečně sociálně inteligentní, aby to projevovali vhodným způsobem.  Cítili se nešťastní, a tak šli demonstrovat. Neměli žádnou mocenskou strategii, alespoň ne ti řadoví demonstranti.

Otázka tedy zní, proč se tolik lidí cítí nešťastných, a proč je to vede ke shromažďování na náměstích. Klíčem k porozumění těm pocitům se pro mě stalo, kolik lidí křečovitě hledalo paralely s rokem 1989. Jedna skutečná podobnost tam totiž doopravdy je - je to pocit odcizení, pocit "nesprávnosti" naší společnosti, rozpor mezi osobním hodnotovým žebříčkem a hodnotami společnosti. A v neposlední řadě nejistota ohledně toho, co to hodnoty naší společnosti vlastně jsou. Takové odcizení je pochopitelně dobrý důvod cítit se nešťastně.

Významná je ta nejistota ohledně hodnot naší společnosti. Vítězí Trump, Putin, Orbán a Salvini, Zeman a Babiš. Máme teda ještě rádi USA a západní Evropu? A demokracii? To je rozdíl oproti předchozím vlnám demonstrací bez příčiny - "Děkujeme odejděte", "Holešovská výzva" atd. Babiš není prostě jen zločinec, který se odchýlil od hodnot naší společnosti. Dnes je potřeba obnovovat důvěru v to, co to ty hodnoty naší společnosti vlastně jsou.

Jak si společnost obnovuje důvěru ve své hodnoty? Reincitací mýtu, na kterém je založena. Jedním z definujících mýtů naší společnosti je ten o sametové revoluci. A tak podobně jako odcizení Němci jdou na nějakého nácka, podobně jako odcizení muslimové jdou podřezat nějakého nevěřícího, tak odcizení Češi jdou na náměstí mávat českou vlajkou jako v roce 1989. Rozum s tím nemá nic společného. Ale prostě to tak funguje.

Co bych poradil Babišovi, Zemanovi a Benešové? Babiš na vlnu nedůvěry prozatím reaguje vyhrabáváním špíny na protagonisty demonstrací. To má pro něho negativní účinek, že to všeobecnou nedůvěru a odcizení spíš prohloubí. A nějací řečníci na demonstracích se nakonec vždycky najdou. Jestli chce Babiš, Zeman a Benešová vyhrát, budou muset 17.11. a nebo alespoň 28.10. také s vlajkou na náměstí získat nějakou důvěru.

Jak je všeobecně známo, frustrace vede k agresivitě. Minulý listopad došlo k zástupné agresi prostřednictvím květin od Zemana a Babiše na Národní třídě, letos k fyzickému napadení Ladislava Jakla. V této souvislosti jsem opakovaně slyšel od milionkařů vnímání reality "můžou si sami za to, že se stali oběťmi, tím, že jsou tak hnusní a zlí". Je tedy zřejmé, že Babišova demonstrace bude čelit agresi, pravděpodobně násilné.

Čeká nás tedy zajímavý podzim.