Trochu opožděně jsem si všiml březnového rozsudku, kdy za komentář v internetové diskuzi byl vyměřen trest 6 let nepodmíněně. Komentář v diskuzi na téma teroristického útoku proti muslimům v Christchurch na Novém Zélandu zněl „Jak jim chutná jejich medicína. Dobrá práce???!“
V roce 1987 jsem se dopustil něčeho dost podobného. V poměrně široké společnosti zahrnující i členy KSČ jsem vyprávěl vtip "Kolik měří dobrý komunista? . . . . . . . . . . 4 metry - i s provazem". Je to úplně stejná úroveň schvalování kolektivního násilí na základě příslušnosti k nějaké ideologii.
Od těch zlých totalitních amorálních komunistů jsem tenkrát vyfasoval asi tak čtvrt hodiny pohovoru v ředitelně. Netvrdím, že to bylo nejšťastnějších 15 minut mého života. Ale čtvrt hodiny versus 6 let, to je sakra rozdíl.
Samozřejmě chápu, že jsem měl trochu štěstí na docela dobrého komunistu. Což pochopitelně samo o sobě vyvrací obsah mého vtipu. A navíc jsem se během těch 15 minut pohovoru dozvěděl i docela zajímavé skutečnosti o fungování komunistického systému. Byli lidi, co v takovéhle situaci dopadli i hůř.
Jenže 6 let nedostal ani Havel. Teror tohoto stupně byl snad v nejhorších 50. letech, a to ještě musel mít člověk dost smůlu. Ale za Husáka byla názorová svoboda mnohem větší než dnes.
Klíčový argument odpůrců maďarského zákona je, že sexuální orientace je 100% vrozená. Z toho by skutečně logicky vyplývalo, že není sebemenší důvod děti chránit před představou jiných sexuálních orientací a zákon je tak akorát překážkou pokroku za práva menšin. Jenže jsou dobré důvody se domnívat, že sexuální orientace je významně ovlivněna prostředím. Maďarský zákon pak má dobrý smysl.
Kromě toho je na mém blogu dosud málo prostoru věnováno problematice koukání na kozy. Vzhledem k obsahu zbytku internetu mám podezření, že to porušuje nějaká pravidla komunity, která jsem kdysi někde bez přečtení odkliknul. Takže doufám, že si tímto článkem naženu nějaký ten sociální kredit. Protože o pěkných a zdravých kozách to fakt bude.
O vlivu prostředí na sexuální orientaci jsem se poprvé dozvěděl, když jsem pásl kozy a ovce. Kdysi dávno (cca 1993) jsem v Prokopském údolí v Praze v zájmu zachování hodnotného místního ekosystému pomáhal pást ovce. Kdo to v Prokopáku znáte, tak víte, že je to samý sráz, skála nebo rovnou kolmá stěna bývalého lomu. Proto jsme měli ve stádě ovcí také kozu Terku, kterou ovce následovaly - kozy jsou totiž chytřejší. Další významnou osobností stáda byl beran Cézar, který toto vedení neuznával a tvrdohlavě trval na tom, že v okolních zahrádkách je jídlo chutnější než biorostliny v rezervaci. Přivádět Cézara za rohy na správnou cestu z jeho ideologických úchylek byl hlavní úkol asistenta kozy Terky.
Jenže jak nám vysvětlila chovatelka, od které jsme měli zvířata půjčená, jediná koza s kůzletem ve stádě ovcí je problém. Ne že by stádo nezvládala vést, to ne. Ale její kůzle by si získalo sexuální orientaci na ovce nebo berany, která už by potom nešla nijak změnit, takže by bylo efektivně sterilní. Proto jsme těch koz ve stádě měli vždycky několik, aby je kůzlata viděla jako své vzory a mohla si vytvořit fungující genderovou a sexuální identitu. Prý to ví každý chovatel ovcí a koz.
Zkoušel jsem na toto téma hledat i vědecké články. Pokud jde o etologii ovcí a koz, chovatelé mají pochopitelně před vědci nějakých 10000 let náskok. Například kolik koz ve stádě potřebuju, aby se problémy s identitou minimalizovaly? To autority z Prokopáku dobře vědí, ale vědecky podložené odpovědi na tuto otázku jsem se nedogůgloval. Ale i tak je vliv ovčího prostředí na sexuální orientaci koz vědecky prokázán.
Vtištění
Zastánci vrozené sexuální orientace argumentují skutečností, že se u dospělého člověka nedá nijak zvrátit. S tím se skutečně dělaly různé experimenty, které byly i docela drastické, např. vyvolávání podmíněných reflexů elektrošoky, a výsledky byly jednoznačně negativní. To ale vůbec nedokazuje, že je sexuální orientace vrozená.
Totiž kromě vrozených sklonů a naučených dovedností existuje ještě třetí typ preferencí - vtištěné. Nejznámější a nejlépe prozkoumaný příklad je způsob, jakým si housata zafixují rodiče, kterého pak budou následovat. 13-16 hodin po vylíhnutí house přijme za svého rodiče první předmět, který je přibližně veliký jako husa a pohybuje se. Mohou to být boty Konráda Lorenze nebo krabice na elektrickém vláčku - vláček se ale musí pohybovat, stojící nefunguje. Přitom třeba vůbec nezáleží na barvě krabice ani na její schopnosti být dobrou matkou. A tento vtištěný předmět už se nedá změnit.
Tento mechanismus vtištění je obecný. Funguje tak, že v životě mláděte existuje časové období, během kterého je citlivé na podnět vyhovující nějakému klíči. A první objekt, která splní tyto požadavky, si mládě zafixuje pro nějakou odezvu. Ten klíč je vrozený, snad zapsaný přimo do DNA, ale jen velmi neučitě, a zkonkretizuje se na žákladě prostředí, ovšem bez jakékoliv zpětné vazby, jestli to dává smysl. A poté už se to nedá změnit. Jako čerstvý beton, do kterého snadno uděláte stopu, ale jakmile zatvrdne, tak už se to nedá vymazat.
Problémy s rozmnožováním kvůli vtištění nevhodné sexuální orientaci hodně trápí například chovatele vzácných zvířat. U potomstva kozy Terky by to snadno vyřešil nejbližší řezník. Jenže vzácná zvířata jsou vzácná, takže se to řeší. A navíc bývají lidmi hodně opečovávaná, takže se u nich může snadno vytvořit sexuální orientace na lidi. Takže když byla v době studené války samička vzácné pandy velké zapůjčená z Londýna do Moskvy za účelem rozmnožování, ona se tam dvořila pouze svým lidským ošetřovatelům. Byl z toho mezinárodní skandál, který nešel ututlat.
U ptáků se to prý dělá tak, že si chovatel takového nevhodně vtištěného samce vezme speciální čepici. Takže když pták začne s jeho hlavou kopulovat, semeno se zachytí v čepici a může se s ním dál pracovat. Takže vliv prostředí na sexuální orientaci pak bez nadsázky vtlouká do hlavy samotná příroda.
Člověk
Nikdo s určitostí neví, jak vzniká sexuální orientace člověka. Ve srovnání s ptáky nebo kozami je u člověka více vlivů prostředí a méně dědičnosti například při získávání potravy nebo ve společenském uspořádání. Je přirozené to očekávat i u sexuální orientace. To ovšem není žádný důkaz.
Statisticky se dá ukázat, že některé geny určitý vliv mají. Na druhou stranu je snadné ukázat, že počet starších bratrů je významným faktorem pro mužskou homosexualitu, což je dost jasný vliv prostředí. Koneckonců dramatický nárůst lidí v posledních desetiletích v západních zemích hlásících se k homosexuální orientaci je také náznak vlivu prostředí. Ale žádné detailní představy o vývoji sexuální orientace prokázané nejsou.
U člověka je především jisté, že plasticita sexuální orientace je obrovská. Například (pokud si dobře pamatuju, knihu tu teď nemám), v knize Fantastické a magické z hlediska psychiatrie je popsán případ ženy, které měla orgasmus jedině když se ponořila do Vltavy, přitom bylo jedno, jestli v Lenoře nebo v Mělníku, ale musela to být Vltava a jiné řeky nefungovaly. Samozřejmě pokud předmětem sexuální orientace není člověk, tak takoví lidé nemají potřebu vytvářet si nějakou komunitu. Takže o plném rozsahu sexuálních orientací mají představu opravdu jen psychiatři, a kdo ví, jestli opravdu o celém.
Nemožnost založit harmonickou reproduktivní rodinu je pro člověka velké
neštěstí. Jsou dobré důvody se domnívat, že propagovat mezi dětmi
nereproduktivní sexuální orientace jejich vývoj narušit může; v každém případě neexistují důkazy o opaku. Davová psychóza v této oblasti je skutečně něco, co vzbuzuje racionálně podložené obavy o osud mých dětí.
P. S.: Nepovažji vhodné říkat "ovce" lidem postiženým nejakou ideologií. Jak jsem si osobně ověřil, stádečko ovcí, které se dostane na vrchol kolmého srázu, nepokračuje dál, ale prostě zůstane na místě a žalostně bečí. Může dojít i k tomu, že se pod ovcí něco utrhne a ona spadne a zabije se, což se zvířatům v mé péči nikdy nestalo. Ani v takovém případě jí prý ostatní ovce nenásledují. Prostě ovce je hodně pitomé zvíře, to ano, ale ne až tak pitomé, aby se kvůli stádnímu pudu zabilo skokem ze srázu. Takže je vůči ovcím nefér, když jsou přirovnávány k lidským obětem davové psychózy. Lumíci jsou v této situaci mnohem výstižnější přirovnání.
P. P. S.: Jev vtištění je možné využít i konstruktivně. Například následující klip Nicka Cavea i celý film Ptačí svět byly vytvořeny tak, že se ptákům vtiskla podoba lidí a jejich zařízení tak, že je následovaly coby své rodiče.