Jak psal už Sigmund Freud ve své knize Totem a tabu (?), existuje souvislos mezi tabu a svátky danné společnosti. A to ten, že slavnostní rituály spočívají v okázalém porušování tabu. Možnost od tabu si odpočinout ho rázem udělá mnohem snesitelnější a danná kultura je pak stabilnější.
Například tabu ve svém původním významu byl zákaz vstupovat na určité místo na území kmene a rušit tam duchy předků. Ne ovšem pořád - při pohřbu se na toto místu nahrnul celý kmen a uspořádal tam ukrutnou slavnostní žranici. Mimo jiných funkcí byla tímto ukojena i přirozená zvědavost, jak to na onom tabuizovaném místě vypadá. Duchové předků, hlavně těch zemřelých na infekční choroby, potom díky tomu mohli odpočívat v mnohem větším klidu.
V naší kultuře jsou typickým příkladem oslavy Silvestra. Je u nás tabu nezřízeně se opíjet, a také hrát si s dělbuchy a raketami. Pro toto tabu je dobrý důvod, vzhledem k tomu, jakými raketami naše kultura disponuje. Kromě racionální složky je však třeba uspokojit i naši testosteronovou demenci (Freud by na tomto místě nejpíš mlel o pudu sebezničení). Hlubiny naší duše jsou uspokojeny právě Silvestrovskou oslavou.
Jiný příklad je velikonoční šlehání pomlázkou. Je tabu využít fyzickou převahu muže a vztáhnout ruku na ženu. To je občas opravdu nesnesitelný zákaz, protože neexistuje žádné reciproční tabu zakazující ženám použít jejich ostrý jazyk proti mužům. Každoroční vyšlehání pomlázkou vztah muže a ženy alespoň trochu osvěží.
Další významný svátek jsou Vánoce. V naší kultuře panuje nesnesitelné a lidské přirozenosti se příčící zákaz nadměrné velkorysosti. Celý dlouhý rok trpíme pod knutou povinné sobeckosti a chamtivosti. Třeba jen zaplatit někomu jen tak pro potěšení pivo je silně podezřelé a nikdo neujde pochybnostem o čistotě úmyslů. Obzvlášť nesnesitelné je toto tabu vůči blízkým, především dětem. Proto existují Vánoce, abychom si jednou za rok od tohoto tabu odpočinuli.
Volby jsou svátkem demokracie. Na tomto poetikém tvrzení je víc pravdy, než se obvykle soudí. V naší kultuře se skřípěním zubů projevujeme povinnou úctu vůči politikům, nadutým egoistickým pitomcům, kteří nám vládnou. Jak toto udělat alespoň trochu sensitelné? Jednou za čas se uspořádá převolební kampaň, během které tito nadutci sami sebe různě ponižují. Někdy dokonce až tak, že přestírají zájem o problémy normálních lidí. Díky tomu je demokracie mnohem snesitelnější a tím stabilnější než jiná zřízení.
úterý 25. března 2008
neděle 16. března 2008
Jak se mám
Jistě si po mém předchozím příspěvku kladete otázku, co pak se asi se mnou stalo. Jestlipak jsem zemřel vyčerpáním po několika dnech a nocích strávených ve WoW? Jestli pak se dokážu odtrhnout od obrazovky na tak dloho, abych něco napsal do blogu? Nebo mě kyberspace dostal?
A to ještě nevíte, že to není jediné ohrožení mého života. Odhalil jsem, že baterie v mém služebním notebooku patří do proslulé vybuchující série. Pravda, neskončilo to ničím horším, než že jsem dostal od Toshiby zadarmo nové baterie. Navíc má člověk neurčitý pocit podílení se na významné mediální kauze současnosti. Ale kdo ví, třeba jsem výbuchu ve svém klíně unikl jen o vlásek.
Nabízí se otázka, jestli neexistuje nejaká spojitost mezi těmito dvěma ohroženími mého života. Třeba jsem pronikl do počítačového světa tak hluboko, že už to nějaké všemocné Wintermute není milé a rozhodla se mě zlikvidovat. No, v každém případě jí to prozatím nevyšlo.
Další časté ohrožení lidské existence ze strany počítačů je paranoia. Jestli po mě doopravdy jsou, tak je to logické pokračování. Budu se muset pečlivě pozorovat, jestli se u mě neprojevují nějké příznaky.
Jo, jestli vás zajímá, jak se mám, tak už jsem na 22 úrovni.
A to ještě nevíte, že to není jediné ohrožení mého života. Odhalil jsem, že baterie v mém služebním notebooku patří do proslulé vybuchující série. Pravda, neskončilo to ničím horším, než že jsem dostal od Toshiby zadarmo nové baterie. Navíc má člověk neurčitý pocit podílení se na významné mediální kauze současnosti. Ale kdo ví, třeba jsem výbuchu ve svém klíně unikl jen o vlásek.
Nabízí se otázka, jestli neexistuje nejaká spojitost mezi těmito dvěma ohroženími mého života. Třeba jsem pronikl do počítačového světa tak hluboko, že už to nějaké všemocné Wintermute není milé a rozhodla se mě zlikvidovat. No, v každém případě jí to prozatím nevyšlo.
Další časté ohrožení lidské existence ze strany počítačů je paranoia. Jestli po mě doopravdy jsou, tak je to logické pokračování. Budu se muset pečlivě pozorovat, jestli se u mě neprojevují nějké příznaky.
Jo, jestli vás zajímá, jak se mám, tak už jsem na 22 úrovni.
pátek 7. března 2008
Řekněte WoW
Začal jsem hrát nejproslulejší MMORPG hru dneška, World of Warcraft. Tento virtuální svět existuje už déle než tři roky a v současnosti má přes 7 milionů platících hráčů. Je proslulý tím, že u hry lidé umírají vyčerpáním po několika dnech bez RL jídla, pití a spánku. Naopak řada čínských pracovníků si vydělává na živobytí tím, že herní zlaťáky z WoW prodává bohatším spoluobyvatelům toho virtuálního světa. Také je to předmět řady ekonomických, sociologických, epidemiologických a dalších studií. Prostě kdo nebyl ve WoW, neví, co je život.
Zvědavost ve mne hlodala už dlouho, ale rozhodující bylo až zjištění, že WoW je relativně nenáročný na hardware. Pravda, na mém notebooku s grafickou kartou Intel 855 to hratelné není. Nicméně s nVidií 6200, kterou jsem před rokem koupil při rekonstrukci jednoho počítače jako to nejlevnější na trhu, to běhá komfortně.
S Linuxem (na x86) je to také v pohodě. WoW běží pod wine bez jakýchkoliv úprav - překvapilo mě, že mi běží i v DirectX módu, ani jsem nemusel přepínat na OpenGL. Bohužel pod Solarisem to prozatím možné hrát není. Snad i toho se časem dočkáme.
Důležitý faktor je i cena: WoW lze hrát zadarmo. Klienta lze stáhnout zdarma (cca 5GB) a existují i free servery, na kterých lze hrát bez placení. Na free serverech je ten samý herní svět jako na těch oficiálních. Jen populace hráčů tam bývá omezená. Což je výhoda i nevýhoda - máte obvykle všechny příšery pro sebe, a hráči si váží vzájemného setkání. Nevýhoda je ta, že na některé úkoly je lepší jít ve více lidech, a ty může být problém najít.
Vybral jsem si server Temple of Dark Dragon. Navzdory jménu to je CZ/SK server. To znamená, že hráči, které potkáváte, umí česky nebo slovensky. Herní interface i počítačem ovládané postavy komunikují anglicky. Sever i komunita okolo něho vypadá docela dobře, nezaznamenal jsem zatím žádné technické nebo jiné problémy.
Samozřejmě free server není skutečný svět. Nemůžete tam koupit postavu na 70 úrovni nebo milión zlatých od čínského zlatokopa, a když server zanikne, zaniknou Vaše itemy i Vaše postava s ním. Nejsou to tedy skutečné itemy a skutečná postava. Na rozdíl od oficiálních serverů je to prostě jen taková hra.
Samotná hra ze všeho připomíná staré dobré MUDy, ale s grafickým interfacem. Ten vzdáleně připomíná Diablo, i když se nemusí tolik klikat. Také jde více o questy. Herní svět je založen na další hře od Blizzardu: RTS Warcraft. Odtud koneckonců pochází i jméno, i když hra je úplně jiného žánru.
Co se mi líbí je systém řemesel. Každá postava se může naučit různá řemesla, například kovář, kožešník, atd. Může pak vyrábět různé užitečné předměty, např. brnění a zbraně, a to jak pro sebe, tak na prodej. Nejde tedy jen o boj, ale ve hře je přítomný i konstruktivní prvek.
Další prvek hry je péče o vzhled. Jde o společenskou záležitost, lidé se zde setkávají a poznávají. Komu by u postavy a jejího oblečení kromě obranných čísel nezáleželo také na vzhledu? Tedy, třeba mě moc ne. Ale pro někoho je prý možnost předvádět se v super cool obleku důležitá.
Další informace o pravidlech a reáliích: oficiální server Blizzardu worldofwarcraft.com, wowhead.com, wowwiki.com.
Moje postava je troll lovec (hunter) se jménem Alif. Má řemesla jsou stahování kůží (skinning) a kožedělnictví (leatherworking). No řekněte, nevypadám nádherně?
Takže - nechcete si někdo se mnou o víkendu zahrát?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)