úterý 27. září 2022

Jak se jistím proti nestabilitě dodávek elektřiny

Být prepper je dneska docela in. Takže jsem oprášil trochu svých znalostí fyziky a vzpomínek na povodně 2002, kdy několik dní nešla elektřina. Vymyslel jsem opatření, které nestojí prakticky nic, ale v případě delšího výpadku elektřiny vám ušetří starosti: dát do mrazáku petláhve se slanou vodou.

Jak to funguje:

  1. Do 1.5-litrové petláhve nasypeme 105 gramů kuchyňské soli odvážené na kuchyňské váze. Láhev doplníme vodou z kohoutku. Teplota tání při této koncentraci je cca -5C. Láhev dáme do mrazáku, kde voda zmrzne. Čím víc takových láhví, tím lépe.
  2. Přijde apokalypsa a vypnou proud. Po cca jednom dni všem ve vašem okolí rozmrznou mrazáky. Nastává fáze všeobecné žranice, kdy vám všichni vnucují nějaké jídlo. Kritická je pochopitelně možnost ho tepelně upravit bez elektrické energie. Centrem společenského života se stávají ti, kdo mají kamna na dřevo, zahradní gril nebo alespoň ohniště, v lepším případě i kamarádi v sousední čtvrti, kde proud nevypnuli.
  3. V mrazáku vybaveném lahvemi se slanou vodou je teď -5C. Slaný led totiž pomalu odtává a tím chladí na tuto teplotu. Zbývající dobu tohoto náhradního chlazení lze odhadnout, když se podíváme, kolik je v petláhvi ještě ledu a kolik je už voda. To je také docela důležité k tomu, aby si člověk mohl v klidu užít fázi všeobecné žranice. Ale každé nakouknutí do mrazáku sníží výdrž cca o 15 minut, takže nepřehánět.
  4. V závislosti na počtu lahví mrazák rozmrzne o pár dní později. V té době už vám nikdo jídlo vnucovat nebude. Naopak ten nedojedený balíček rybích prstů, kus kapra z minulých Vánoc i načaté balení mražené zeleniny ve vašem mrazáku může mít cenu zlata.

 

Proč -5C? Při vyšší teplotě už není jídlo tak dobře uchované, naopak při větším mrazu jsou větší ztráty a mrazák tak rozmrzne dřív. Pokud považujete za své šťastné číslo něco jiného, tabulka je zde.

neděle 25. září 2022

Ještě jednou o Ukrajině

Každý už toho o válce na Ukrajině přečetl a shlédl až dost. Následující video se však přece jen vymyká kvalitou dost na to, abych si ho sem uložil. Tak rychle než to smažou ;-)



úterý 6. září 2022

Volte Štěňátka a koťátka

Upozornění: autor neodpovídá za škody způsobené neschopností čtenáře rozpoznat sarkasmus.

Chtěl bych vás seznámit s projektem nové politické strany Štěňátka a koťátka. Program: nejčistčí a nejupřímnější dobro. Ve srovnání s tímto programem jsou i ty nejsluníčkovatější dosud existující strany úplní břídilové, co?

Zárukou úspěchu je také název strany. Na všech sociálních sítích jsou štěnátka a koťátka více v kurzu než politici, a to i starostové, jinak ta nejpopulárnější odrůda politika. Navíc to je mnohem světáčtější než piráti, protože třeba ve Švýcarsku, Mongolsku nebo Paraguayi nikdy žádní piráti nebyli, kdežto koťátka nebo štěnátka jsou všude. Pro voliče sluníčkových stran to bude neodolatelné.

Propagace takové strany samozřejmě bude něco stát. Nikdo není tak naivní, aby si myslel, že dobrá myšlenka si dělá reklamu sama. Kde tedy vzít peníze?

Tady je potřeba si uvědomit, že potenciál pražského Dopravního podniku ještě nebyl plně využit. Jen si představte ten vlak metra, jak s hučením zajíždí do tunelu. Všiml by si někdo, kdyby na druhé straně tu a tam některý nevyjel, co myslíte? Při tom v Islámském státě a řadě dalších zemí světa pořád existuje poptávka po sexuálních otrokyních i eunuších. A k zvážení je i poptávka po dárcích orgánů. S takovými příjmy nebude problém si zaplatit image lidumilů.

Prosperita výše uvedeného podnikatelského záměru by teoreticky mohla být narušena nejrůznějšími xenofoby, transfoby a sobeckými populisty. Takže kromě kontroly nad DPP je klíčové mít také Ministerstvo vnitra, policii, nějakou tu tajnou službu. To je ale normální část politického procesu.

Samozřejmě je otázka, jestli uvedená strategie už dávno není v provozu. Současná konfigurace politických funkcí by tomu nasvědčovala. Nicméně na tom vlastně vůbec nezáleží. Jméno Štěňátka a koťátka je o tolik líbivější než Piráti a starostové, že by nebyl problém přetáhnout voliče a tím i byznis.

Vítězství nejčistčího a nejupřímnějšího dobra tak nic nestojí v cestě.



úterý 17. května 2022

Hrdličče

 Málokdo ví, že jsem velký přívrženec zemědělství. V truhlíku za oknem už nekolik let pěstuji rajčata a další potraviny. Letos se mi podařilo vypěstovat i hrdličku.














































pondělí 14. února 2022

Naděje pro Ukrajinu?

Situace Ukrajiny není růžová. Desítky milionů vzdělaných a pracovitých lidí živoří v ekonomicky i jinak rozvrácené zemi a jejich podstatná část radši začíná od píky někde v zahraničí. Těžko se při tom pomyšlení ubránit smutku. Přiznám se ale, že se při sledování situace kolem Ukrajiny v koutku mé duše probouzí i potěšení starého šachisty při pohledu na důmyslně rozehranou partii. Fascinuje mě sledovat varianty promyšlené na několik tahů dopředu, odhadovat plány a úmysly. Koneckonců, situace Ukrajiny je tak špatná, že pomineme-li nepravděpodobnou možnost otevřené války, vývoj se může obrátit jen k lepšímu.

Pro pochopení vývoje na Ukrajiny je důležité naslouchat hlasům  z USA. Výstižné shrnutí cílů americké politiky na Ukrajině poskytla světu v roce 2014 tehdejší ministryně zahraničí USA Viktorie Nulandová. V odposlechnutém rozhovoru s velvyslancem USA na Ukrajině Pyattem tenkrát definovala strategický cíl USA jasně a výstižně. Cituji: "Fuck the EU".

Ne, kavárno, "fuck" neznamená v angličtině kočička.

Mimochodem rozhovor je zajímavý i z toho důvodu, že ukazuje, proč vlastně je pro pochopení situace na Ukrajině tak důležité znát záměry USA. Ten Jaceňuk, kterého tam Nulandová vybrala, pak doopravdy po majdanu na Ukrajině vládnul. A to je docela důležité, kdo volí vládu.

A že ta naše vláda cítí s ukrajinskými loutkami USA takovou sounáležitost, co?

Proč a jak chce USA s EU "vyjebat"? Ve hře je totiž hegemonie USA. Tu může narušit jen velmoc bez fatální slabiny. Ale Rusko není velmoc ani počtem obyvatel, ani ekonomickou silou. Čína i EU zase mají velkou slabinu - nedostatek energetických surovin. Strategický cíl USA je tedy zabránit alianci EU+Rusko a zároveň Čína+Rusko.

Ukrajinský majdan dovolil USA rozeštvat EU a Rusko. Příjemný bonus byla i ta ruka na kohoutku plynu pro Evropu. Jenže strategický cíl USA splněn není - hlavní důsledek byl vehnání Ruska do aliance s Čínou. Na ukrajinské krizi vydělávají nakonec především Číňané, hlavní protivník USA.

Navíc z taktického hlediska USA riskují, že se bude na Ukrajině opakovat kolaps loutkového státu v Afghánistánu. Krach pyramidy lží o Afghánistánu docela narušil kredibilitu USA a nevyhnutelně se to časem zopakuje i na Ukrajině. Ukrajina je tak pro USA přítěž. Takže jak strategické, tak taktické důvody velí Ukrajinu pustit, jakkoliv to může být pro USA z krátkodobého hlediska bolestné.

Pozitivum pro USA je, že prezident Biden se v ukrajinské problematice skvěle orientuje. A tak slíbil, že v ani případě ruské invaze USA vojensky nezasáhne, nějaký menší vpádeček, no tak to není ani na sankcičku. Prostě už za ukrajinským režimem nestojí a zakopává se až někde na Slovensku.

Největším překvapením je ovšem posun ve vztazích USA-Německo. Fakt jsem valil oči na tiskovku Bidena a Scholze, na které Biden vystupoval v roli evropského císaře, který ukončí plynovod Nord Stream 2 bez ohledu na to, že je pod německou kontrolou. Vidím v tom nevětší posun za posledních 30 let.

Strategický cíl EU je být geopoliticky relevantní alespoň do takové míry, aby evropské firmy nemohly být vytlačovány z trhu mocenskými prostředky. Tedy nedostat se do pozice Německa po Versailleském uspořádání. EU mívala i jiné cíle. Ale už dávno zabalila "Lisabonsou strategii", jejíž cílem byla technologická vyspělost, stejně jako "Pakt stability", jehož cílem bylo mezinárodně důvěryhodné EURo. Zbývala už jen ta geopolitická relevance. Poslední smysl existence EU se tedy ruší?

Západ Evropy teď připomíná víc mileniální kult než racionálního stratéga. Média jsou plné panických předpovědi valících se ruských tanků končících svět tak, jak ho známe. Nejdřív to mělo být do konce ledna, teď prý zase tuto ve středu. Jó chlápek jako Putin, ten má plný diář, holenkové, o co, že mu do toho něco vleze i ve středu. Ale bez legrace - podle nereprezentivního vzorku lidí, se kterými jsem o tom mluvil, tahle psychóza své oběti může docela deprimovat.

Ukrajinskému režimu teď ovšem reálně hrozí jiný problém. Oligarchie je vždycky náchylná k vojenskému puči - oligarchové, co to přepísknou se ždímáním země, se totiž neobejdou bez schopného represivního aparátu, jenže represivní aparát se náramně obejde bez nenáviděných oligarchů. A navíc ukrajinskému režimu právě s hysterickým řevem "Spas se kdo můžeš, Rusové jdou!" vzal roha jeho zahraniční sponzor. Jak se teď ukrajinskému režimu asi povede, co?

Největší starosti má teď Putin. Všechny strategické cíle Ruska jsou splněny - má odběratele plynu a dodavatele zboží, který je spolehlivější než stádo lumíků. Stačilo se párkrát projet tankem a američtí vojáci prchli tolik tisíc kilometrů, že Ukrajina prostě nemá jinou možnost, než přilézt ke křížku. Důvěra mezi EU a USA je narušená. Břidličný plyn, kterým EU nahrazuje plyn ruský, je taková ekologická prasárna, že i na Sibiři bude za chvíli útulné teploučko. Putin se teď musí škrábat na hlavě, co ještě víc by si mohl přát.

Já osobně přeju ukrajinským přátelům, ať to s jejich zemí dopadne co nejlépe. A tady u nás sledujte helikoptéry letící z východu - mohou z nich padat balíky hotovosti ještě i po cestě.



pondělí 4. října 2021

Největší dezinformace

Varování ministerstva pravdy: autor vysoce překračuje normy pro bojovníka proti dezinformacím: dokončená VŠ, osobní zkušenost s tématem atd.

Abych lépe zapadl do roku 2021, rozhodl jsem se také odhalit nějakou tu dezinformaci. Začnu hned tou nejzávažnější, která zjevně obalamutila největší množství lidí k nejhloupějším rozhodnutím: EU není žádná demokracie. A jestli to někdo říká, nemluví pravdu.

Bohužel neexistuje nějaká obecně uznávaná definice demokracie. Masaryk říkal, že "Demokracie je diskuse" - to by mu dnes u žádného bojovníka proti fake news neprošlo. Pro účely této úvahy za charakteristický rys demokratického státu považuju dělení moci na výkonnou, soudní a zákonodárnou tak, že výkonná moc má jen takové pravomoci, které jí jsou svěřeny na základě konsensu těch ovládaných. Ať definice, nebo jen nutná podmínka, podstatné je, že není splněna.

O tzv. "demokratickém deficitu" EU se mluví od konce 70. let. Je to ale bohužel eufemismus, který nevystihuje pomalý rozklad demokratických očekávání, které nejsou podepřeny fungujícími mechanismy a institucemi. Pouhé demokratické tradice nedokážou omezit mocichtivost, která se řídí svými vlastními zákonitosmi. A tak se EU čím dál víc přibližuje totalitě.

Častý argument na podporu demokratičnosti EU je, že tam přece je svobodně zvolený Evropský parlament. To ale nic neznamená. Vzpomeňme na volbu Zlatého slavíka za Husáka - tam se také volilo relativně svobodně. Dobře, vyslovené rebely jako Nohavica na kandidátní listinu nedali, ale pořád jste to mohli hodit řadě fajn osobností. A stejně jako dnes, i za totality jste se mohli krásně pohádat s kamarádem, jakého idiota se chystá volit. To ale vůbec neznamená, že to byla demokracie. Jednoduše proto, že zvolený Zlatý slavík neměl pravomoce ohlídat exekutivu. Stejně jako Evropský parlament, až na to, že ti lidé neumějí zpívat.

Kromě Evropského parlamentu existuje ovšem ještě Rada EU. A to je doopravdy významný orgán, který zarazil například uprchlické kvóty. Jedině díky Radě EU je nad bruselskými úředníky nějaká zpětná vazba, takže se EU stále ještě obtěžuje posílat část peněz z rozpočtu někam do těch otravných členských států, místo aby budovala stometrovou zlatou sochu Karla Marxe, jak s Adamem Smithem počínají evropské hodnoty. Ale Rada EU také není funkční demokratický orgán.

Rada EU je experimentální kříženec výkonné a zákonodárné moci. V rámci EU je to zákonodárný orgán, ale je tvořen exekutivami jednotlivých členských států, v zásadních otázkách předsedy vlád. A tenhle experiment se vůbec neosvědčil. Ve fungující demokracii musí nutně mít zákonodárná moc nezávislost na moci výkonné tak, aby jejich rozhodnutí nemohla ovlivnit - poslanci mají různé imunity atd. Pokud se poslanec nebo jakýkoliv člen zákonodárného orgánu při hlasování bojí, aby si na něj exekutiva za jeho hlasování nedošlápla, tak je to pro demokracii ohromný problém. A přesně k takovému systémovému selhání dochází.

Během současné volební kampaně do českého parlamentu je zjevné, že se Brusel snaží zasáhnout do voleb. Všechna ta vítaní "premiéra Bartoše" v Bruselu nebo předvolební hrozba stopkou dotací je snaha bruselských úředníků zasolit rebelovi Babišovi, a při tom ve prospěch stran, které slibují oslabení českých pravomocí v Radě. Příklady jasných a drastických překročení demokratických principů posbírané jen za posledních pár dnů.

Názorný příklad: představte si, že by ministerstvo dopravy hrozilo, že ve kterém volebním obvodu nevyhraje Strana úředníků, tam že už nepovede silnice. A nikdo by ani nesměl pomyslet na to, že si na příslušné úředníky kvůli tomuto porušení principů demokracie došlápne. To vůbec není nějaké právní hnidopišství. To je kolaps demokracie.

Podle předvolebních průzkumů se kolem poloviny voliču chystá volit Pětikoalici. Její hlavní teze je, že EU je demokracie. Je skutečně k neuvěření, že tolik lidí může naletět tak jasné dezinformaci.




pátek 20. srpna 2021

Kolik měří dobrý sluníčkář

Trochu opožděně jsem si všiml březnového rozsudku, kdy za komentář v internetové diskuzi byl vyměřen trest 6 let nepodmíněně. Komentář v diskuzi na téma teroristického útoku proti muslimům v Christchurch na Novém Zélandu zněl „Jak jim chutná jejich medicína. Dobrá práce???!“

V roce 1987 jsem se dopustil něčeho dost podobného. V poměrně široké společnosti zahrnující i členy KSČ jsem vyprávěl vtip "Kolik měří dobrý komunista? . . . . . . . . . . 4 metry - i s provazem". Je to úplně stejná úroveň schvalování kolektivního násilí na základě příslušnosti k nějaké ideologii.

Od těch zlých totalitních amorálních komunistů jsem tenkrát vyfasoval asi tak čtvrt hodiny pohovoru v ředitelně. Netvrdím, že to bylo nejšťastnějších 15 minut mého života. Ale čtvrt hodiny versus 6 let, to je sakra rozdíl.

Samozřejmě chápu, že jsem měl trochu štěstí na docela dobrého komunistu. Což pochopitelně samo o sobě vyvrací obsah mého vtipu. A navíc jsem se během těch 15 minut pohovoru dozvěděl i docela zajímavé skutečnosti o fungování komunistického systému. Byli lidi, co v takovéhle situaci dopadli i hůř.

Jenže 6 let nedostal ani Havel. Teror tohoto stupně byl snad v nejhorších 50. letech, a to ještě musel mít člověk dost smůlu. Ale za Husáka byla názorová svoboda mnohem větší než dnes.