Nemám rád propagandistické vymývání mozků. V prvních řadách demonstrace 17. listopadu 1989 jsem byl především kvůli těm nesnesitelným propagandistickým žvástům, které jsme tenkrát museli všude poslouchat. Sovětský Svaz, mírová hráz, země kde zítra již znamená včera, nejspravedlivější společenský řád. Pitomé kecy o výkonnosti plánované ekonomiky. Doktoři marxismu leninismu, co měli patent na rozum, protože studovali v Moskvě, nám cpali rádoby moudré plky, o kterých bylo 100 let jasné, že to jsou naprosté kraviny. A snažili se i ze mě udělat pitomce. To jsme se tehdy snažili revolucí změnit.
Nejhůř jsem u politruků nesl tu jejich programovou tupost. Oni to nebyli pitomci od přírody. Být doktor marxismu-leninismu vyžadovalo určitou sečtělost i výřečnost. Oni se pro tu ignoranci prostě rozhodli, kvůli těm benefitům, aby mohli být váženými profesory a hvězdami kaváren. Možná že v mládí marxismu upřímně věřili, ale realita života byla jinde, a tak se rozhodli nedívat se kolem sebe a nemyslet. Byli to pitomci z vlastního rozhodnutí. A to já jsem nikdy nechtěl a nikdy chtít nebudu.
Revoluce byla obrovská naděje. A dělal jsem pro ní, co jsem mohl. Dostal jsem na Národní pendrekem, seděl před obrněnými transportéry, lepil plagáty policajtům pod nosem, ponocoval na stávkovém výboru, jezdil po venkově. Vědomě jsem riskoval svobodu i život, viz mé paměti. A to do značné míry kvůli tomu očekávání, že idiotské propagandě bude konec.
Jenže pak začal Havel a jeho parta s propagandistickými žvásty o tom, že nás v roce 1945 Rudá armáda neosvobodila, ale jenom vyměnila jednu totalitu za jinou. A tak se zničil hlavní památník osvobození - Tank číslo 23 na Smíchově a proces pokračuje dodnes zbouráním Koněva a házením špíny Českou Televizí na lidické oběti. Nečekal jsem od revoluce, že by se lidi stali chytřejší. Čekal jsem, že zmizí motivace stát se pitomcem. A Havlův režim je pro mě hořkým zklamáním.
Ta největší dezinformace je, že II. světová válka je nějaké záhadné a tajuplné období dějin. Jako třeba Praotec Čech - o tom si může každý svobodně spekulovat, na jakou horu lezl, proč to dělal a jestli doopravdy existoval. Ale II. světová byla před pár lety. Víceméně všichni tenkrát uměli psát, dopisy a fotografie svých dědečků z války uchovává kdekdo. Je úplně jasné, k čemu tehdy došlo.
Co je nejpozoruhodnější, Winston Churchill, rozhodující osobnost té doby, sepsal z té doby své paměti. Mezi spoustou autentických dokumentů, které jsou součástí Churchillových pamětí, je i jeho korespondence se Stalinem, která se čte jako Nebezpečné známosti II. Takže není jasné jen "co" se stalo, je 99% jasné i "proč".
Je samozřejmě pravda, že nás neosvobodil princ na bílém koni bez bázně a hany. Když Německo zaútočilo na SSSR, Churchill (asi ani Hitler, ten ale žádné paměti nesepsal) mu nedával víc jak půl roku. Naše rodiče a prarodiče před genocidou zachránil Stalin svým charakteristicky stalinským způsobem. Do Špalíčku pohádek se ten příběh těžko nacpe. Ale je mi upřímně líto každého, kdo je plnoletý a není na vyšší mentální úrovni než čtenáři Špalíčku pohádek.
Bohužel, pokud vezmeme Churchilla jako etalon, tak dnešní propagandistické zpracování nacizmu a II. světové války je ještě vzdálenější pravdě než za komunistů. Přece jen těch pamětníků už dnes tolik není, a navíc pokud jde o zvěrstva nacistů, tak si komunisti opravdu nic vymýšlet nepotřebovali. To dnešní dobroserská propaganda potřebuje realitu překroutit zásadně.
Havloidní dezinformace je hodit na SSSR zodpovědnost za zvěrstva v 50. letech. Jenže v té době tu žádní ruští vojáci nebyli. Rudá armáda v roce 1945 po osvobození hned odtáhla, většina vojáků do pár týdnů, prvním vlakem, co byl k mání, poslední někdy na podzim. Házet zodpovědnost za smrt podle některých odhadů až 30 tisíc "třídních nepřátel" v "převýchovných táborech" na Rusko je naprostý alibismus. Tyhle "šťastné zítřky" tu dělali bez jakéhokoli vnějšího donucení naši vlastní domácí dobroseři.
Mimochodem kromě Churchilla taky doporučuju romány od Kundery s tematikou 50. let - Žert, Život je jinde, Nesnesitelná lehkost bytí. Konec reklamní vložky.
V zájmu historické spravedlnosti je třeba dodat, že ani komunismus z 50. let se z hlediska nelidskosti zdaleka nevyrovnal protektorátu. Počet obětí nacistů byl sice pouze cca 10x vyšší, ovšem i to je zavádějící srovnání vhledem k faktu, že "čištění životního prostoru pro germánskou rasu" bylo překaženo už v zárodku, kdežto komunisté měli dost času si zavraždit každého, koho chtěli. Zrůdnost nacismu byla o několik tříd horší. To ovšem není žádná omluva pro ty marxistické vypatlance, co chtěli "vychovat nového člověka".
Takže kromě nechuti vůči propagandě obecně jsem si vytvoři ještě specifickou alergii vůči znevažování těch, co se podíleli na porážce nacizmu. Připomíná mi to mojí mladickou naivní důvěru v Havlovu pravdomluvnost a následnou deziluzi. Aby bylo jasno, současný režim považuju ještě pořád za lepší než husákovský "socialismus". Hlavně máme dnes mnohem lepší možnosti se postavit zvůli mocných dobroserů. Akorát si jsem čím dál tím méně jistý, že stačí se z těch možností jen radovat.
Nejhůř jsem u politruků nesl tu jejich programovou tupost. Oni to nebyli pitomci od přírody. Být doktor marxismu-leninismu vyžadovalo určitou sečtělost i výřečnost. Oni se pro tu ignoranci prostě rozhodli, kvůli těm benefitům, aby mohli být váženými profesory a hvězdami kaváren. Možná že v mládí marxismu upřímně věřili, ale realita života byla jinde, a tak se rozhodli nedívat se kolem sebe a nemyslet. Byli to pitomci z vlastního rozhodnutí. A to já jsem nikdy nechtěl a nikdy chtít nebudu.
Revoluce byla obrovská naděje. A dělal jsem pro ní, co jsem mohl. Dostal jsem na Národní pendrekem, seděl před obrněnými transportéry, lepil plagáty policajtům pod nosem, ponocoval na stávkovém výboru, jezdil po venkově. Vědomě jsem riskoval svobodu i život, viz mé paměti. A to do značné míry kvůli tomu očekávání, že idiotské propagandě bude konec.
Jenže pak začal Havel a jeho parta s propagandistickými žvásty o tom, že nás v roce 1945 Rudá armáda neosvobodila, ale jenom vyměnila jednu totalitu za jinou. A tak se zničil hlavní památník osvobození - Tank číslo 23 na Smíchově a proces pokračuje dodnes zbouráním Koněva a házením špíny Českou Televizí na lidické oběti. Nečekal jsem od revoluce, že by se lidi stali chytřejší. Čekal jsem, že zmizí motivace stát se pitomcem. A Havlův režim je pro mě hořkým zklamáním.
Ta největší dezinformace je, že II. světová válka je nějaké záhadné a tajuplné období dějin. Jako třeba Praotec Čech - o tom si může každý svobodně spekulovat, na jakou horu lezl, proč to dělal a jestli doopravdy existoval. Ale II. světová byla před pár lety. Víceméně všichni tenkrát uměli psát, dopisy a fotografie svých dědečků z války uchovává kdekdo. Je úplně jasné, k čemu tehdy došlo.
Co je nejpozoruhodnější, Winston Churchill, rozhodující osobnost té doby, sepsal z té doby své paměti. Mezi spoustou autentických dokumentů, které jsou součástí Churchillových pamětí, je i jeho korespondence se Stalinem, která se čte jako Nebezpečné známosti II. Takže není jasné jen "co" se stalo, je 99% jasné i "proč".
Je samozřejmě pravda, že nás neosvobodil princ na bílém koni bez bázně a hany. Když Německo zaútočilo na SSSR, Churchill (asi ani Hitler, ten ale žádné paměti nesepsal) mu nedával víc jak půl roku. Naše rodiče a prarodiče před genocidou zachránil Stalin svým charakteristicky stalinským způsobem. Do Špalíčku pohádek se ten příběh těžko nacpe. Ale je mi upřímně líto každého, kdo je plnoletý a není na vyšší mentální úrovni než čtenáři Špalíčku pohádek.
Bohužel, pokud vezmeme Churchilla jako etalon, tak dnešní propagandistické zpracování nacizmu a II. světové války je ještě vzdálenější pravdě než za komunistů. Přece jen těch pamětníků už dnes tolik není, a navíc pokud jde o zvěrstva nacistů, tak si komunisti opravdu nic vymýšlet nepotřebovali. To dnešní dobroserská propaganda potřebuje realitu překroutit zásadně.
Havloidní dezinformace je hodit na SSSR zodpovědnost za zvěrstva v 50. letech. Jenže v té době tu žádní ruští vojáci nebyli. Rudá armáda v roce 1945 po osvobození hned odtáhla, většina vojáků do pár týdnů, prvním vlakem, co byl k mání, poslední někdy na podzim. Házet zodpovědnost za smrt podle některých odhadů až 30 tisíc "třídních nepřátel" v "převýchovných táborech" na Rusko je naprostý alibismus. Tyhle "šťastné zítřky" tu dělali bez jakéhokoli vnějšího donucení naši vlastní domácí dobroseři.
Mimochodem kromě Churchilla taky doporučuju romány od Kundery s tematikou 50. let - Žert, Život je jinde, Nesnesitelná lehkost bytí. Konec reklamní vložky.
V zájmu historické spravedlnosti je třeba dodat, že ani komunismus z 50. let se z hlediska nelidskosti zdaleka nevyrovnal protektorátu. Počet obětí nacistů byl sice pouze cca 10x vyšší, ovšem i to je zavádějící srovnání vhledem k faktu, že "čištění životního prostoru pro germánskou rasu" bylo překaženo už v zárodku, kdežto komunisté měli dost času si zavraždit každého, koho chtěli. Zrůdnost nacismu byla o několik tříd horší. To ovšem není žádná omluva pro ty marxistické vypatlance, co chtěli "vychovat nového člověka".
Takže kromě nechuti vůči propagandě obecně jsem si vytvoři ještě specifickou alergii vůči znevažování těch, co se podíleli na porážce nacizmu. Připomíná mi to mojí mladickou naivní důvěru v Havlovu pravdomluvnost a následnou deziluzi. Aby bylo jasno, současný režim považuju ještě pořád za lepší než husákovský "socialismus". Hlavně máme dnes mnohem lepší možnosti se postavit zvůli mocných dobroserů. Akorát si jsem čím dál tím méně jistý, že stačí se z těch možností jen radovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat