Alternativa k multikulturalismu

Tento článek bezprostředně navazuje na předchozí kritiku multikulturalismu, Vinetoua a Hitlera. Bez jeho přečtení nebude tenhle dávat moc smysl.

Jak vycházet s lidmi z jiných kultur? Stejně jako s kýmkoliv jiným. Základem je porozumění a respekt. Opravdu to funguje, opravdu dokážu dlouhodobě dobře  vycházet s lidmi ze všech kontinentů a dokonce i z Ústí nad Labem. Evidentně je tedy takový přístup lepší než multikulturalismus.

Elementární poznatek kulturní antropologie je, že kulturní rozdíly mohou být nečekaně hluboké. Učebnicový příklad jsou smrtelně ranění japonští vojáci v bitvě o Guadalcanal, kteří po amerických zdravotnících radši stříleli, než aby se nechali ošetřit. Člověk by totiž nečekal, že raněný pomalu umírající v louži vlastní krve je kulturně podmíněná role, jejíž symbolický význam je třeba pečlivě vyhodnocovat. To je ovšem omyl, který snadno může stát život. Lidé z jiné kultury opravdu mohou být docela dost jiní. Porozumět jim a zároveň je respektovat není vůbec triviální.

Když se řekne kultura, spousta lidí si představí Národní divadlo, lidi v obleku popíjející ve foyeru červené/bílé a klábosící, že metafyzické metafory byly dnes skutečně obzvlášť působivé. Lidská společenství jsou ale variabilní i v tom, jak lidi řeší své spory, jak získávají svoji důvěru, jak probíhá vynucování společenských norem, čeho si lidé na sobě váží, jak dávají najevo svoje emoce, atd atd. Takové věci jsou obecně v různých kulturách různé.

Tyto principy jsou v přímém protikladu s multikulturalismem. Ten kulturní rozdíly popírá nebo bagatelizuje. V májovkách si německý inženýr a náčelník Apačů padnou do oka, protože jsou to oba gentlemani, a bez velkých řečí se shodnou, co je dobré a zlé. Rozdíly v hodnotových schématech nebo jiných hlubších charskeristikách by podle multikulturalistů byl důvod přestat si jeden druhého vážit, a před tím je nutné strčit hlavu do písku. Podle multikulturalismu vlastně žádná kultura ani neexistuje. Jediný způsob je ten náš, a basta. Základem multikulturalismu je západní kulturní šovinismus.

Kulturní šovinismus je do určité míry pochopitelný. Hypotetický příklad - když někdo žije celý život ve městě, kde se jezdí vpravo, je snadné podlehnout dojmu, že je to "univerzální lidská hodnota". A když takovému člověku řekněte, že v Británii se jezdí vlevo, tedy nespňuje jeho "univerzální hodnoty", logicky to pochopí tak, že podle Vás jsou Britové nedovyvinuté poloopice. To je podstata multikulturního "boje proti rasismu". Skutečnost je samozřejmě taková, že Britové vlevo jezdí, ale není to sebemenší důvod nad nimi ohrnovat nos. Přirozeně lidské šovinistické předsudky mulťáků jsou v protikladu k porozumění a respektu.

Reálný příklad je třeba oblíbené konverzační téma mulťáků - "projevy nenávisti". V práci každodenně spolupracuju s řadou Němců a Indů. Tyto dvě kultury se významně liší ve způsobu a všech možných souvislostech projevu emocí obecně, tedy inenávisti. V německé kultuře je tabu projevovat jakékoliv emoce. Pokud by se náhodou vyskytl Němec natolik posedlý nenávistí, že by mu ruplo a začal své emoce projevovat i navenek, bylo by samozřejmě potřeba postupovat se vší obezřetností. Kdežto v kultuře indických kolegů takové tabu vůči projevování emocí není. Verbálně projevit své emoce z nějaké banální neshody je běžné a nevede to k žádným neštěstím. Naopak v Indii, pokud by se na vás kolega za celý den ani jednou neusmál a jen se tvářil naškrobeně, tak by to byl projev minimálně velmi silných antipatií. Co je v Indii nenávistné, je v Německu úplně normální a naopak. Takže pokaždé, když nějaký mulťák spustí o projevech nenávisti, ve 100% případů je zjevné, že o nich mluví v kontextu pouze své vlastní kultury. Že si vůbec neuvědomuje, že to někteří lidé dělají jinak. Že je to prostě jen arogantní kulturní šovinista.

Jiný mediálně populární příklad je kulturní podmíněnost uprchlictví. V islámu má role uprchlíka specifický význam. Ustřední mýtus islámu je, jak se mírumilovný prorok z Mekky a jeho věrní stali uprchlíky a k čemu to vedlo. Například je to i základ jejich letopočtu. Že pro muslimy znamená uprchlictví něco zvláštního je stejně šokující, jako že pro křesťany znamenají něco zvláštního Vánoce. Ale řekněte nějakému mulťákovi, že je k muslimským uprchlíkům přistupovat specificky, jinak budou v pokušení chovat se tu jako Mohamed v Medíně. Dvouleté dítě, kterému matka v samoobsluze odmítla koupit bombóny, bude ve srovnání s ním vzorem dospělosti. Jediná artikulovaná reakce multikulturalistů je zakázat mluvit o faktech, které jejich ideologii usvědčují z omylu.

Jiný důkaz, že pilířem multikulturalismu je kulturní šovinismus, je jeho přístup k nespokojenosti lidí,  kterým se nedaří řešit spory prostředky kultury. To je zákonitá situace v kulturně smíšeném prostředí, kde způsoby urovnávání sporů nejsou navzájem kompatibilní. Pochopitelně to vede k dlouhodobému vyhnívání konfliktů a občas sklouzne ke kulturně univerzálnějším prostředkům, jako jsou násilí nebo hrozba násilím. Žít v takovém prostředí je pochopitelně pro všechny zúčastněné frustrující. Podle ideologie multikulturalismu ale žádné takové kulturní rozdíly nemohou existovat. To vede k pomateným teoriím o tom, že násilí je způsobováno tím, že je lidem dovoleno říkat, co se jim nelíbí (příklad). Podstatou takových představ je šovinistický předsudek, že jediný možný způsob vedení sporů je ten náš.

Multikulturalisté svoji ideologii rádi vydávají za vědu. Ve skutečnosti je s kulturní antropologií a jakýmkoliv opravovým porozuměním člověku a jeho kultuře v silném rozporu. Je to jen snůška předsudků a narcisistické adorace vlastní západní kultury. Je to pavěda, která si podobně jako marxismus-leninismus dodává zdání vědeckosti. Skutečná věda, i ta o lidech, eliminuje teorie, které neodpovídají realitě. Politická ideologie eliminuje lidi, které nevyhovují jejím teoriím. Proto vědecké recepty fungují, ale pomatené idelogie jako je multikulturalismus přinášejí jen neskutečné utpení.

Multikulturalismus je překážka k porozumění a respektu. Tím vlastně lidem, především svým vyznavačům, brání mít dobré vztahy s jinými lidmi. Dělá z nich frustrované nešťastné lidi, a jak nás učí věda, takoví jsou náchylní stát se fanatickými šiřiteli své ideologie. Z určitého úhlu pohledu je třeba uznat, že je ten multikulturalismus účelně vymyšlen. O to je takové zlo nebezpečnější.