Jede teď mezi námi blogery a influencery taková čelenž: spekulovat o tom, proč klesá porodnost a jak jí zvednout. Při tom je to úplně jasné.
Porodnost klesá celosvětově. Týká se to především vzdělaných lidí. Tento trend lze pozorovat po tísíciletí - například Kosmas, církevní hodnostář na úrovni biskupa, měl čtyři děti (snad - jméno známe jen u jednoho), což bylo na jeho dobu pod průměrem. A to pak ještě mezi vzdělanci začal řádit celibát, liberalismus a podobné memplexy. Takže to není žádné nové ani okrajové téma.
Příčiny skvěle vysvětluje teorie memů: pořídit si děti vyžaduje určité hodnoty. Děti pak vyžadují spoustu času a dalších prostředků, které by člověk jinak mohl použít na šíření svých hodnot. V evoluci kultury tak vzniká selekční tlak proti hodnotám kompatibilním s rodičovstvím. Jak jednoduché.
Jediná záhada tedy vlastně je, proč tu ještě nějací lidé vůbec jsou. Jak to, že navzdory tisícileté evoluci kultury se lidé stále ještě někdy rozhodnou děti mít? Odpověď najdeme, když si přečteme knihu z některého porodnějšího historického období. Chápu, že taková myšlenka může progresivnějším čtenářům způsobit těžké duševní trauma, ale poznání je poznání.
Jak tedy problém porodnosi řeší Babička Boženy Němcové? Tady je ovšem zádrhel: babička nemá žádný rotační kulomet ani bazuku, kterými by kosila agenty psychické sterilizace, ba ani Cupidův luk doplněný rambovskou houževnatostí. Celou knihu se jen plká o rodičovství, především o hledání cesty k mateřství. Mohlo by se zdát, že jako superhrdinka je na houby.
Při pozornějším čtení si ovšem uvědomíme, že Babička popisuje kulturu, ve které existují různé rodinné stavy: otec, matka, synáček - mimino, dcera na vdávání atd. Tyto stavy mají každý svá privilegia a povinnosti. Například otec může pít pivo a mimino ne, a nikdo to nepovažuje za genderovou nespravedlnost, proti které je třeba rotační kulomet nebo bazuka. Dynamika rodinných stavů a vztahů mezi nimi je obsahem Babičky a důležitým prvkem kultury.
Jedním z klíčových rodinných stavů v Babičcce i v kultuře obecně je divá žena. Je to osoba, které se nepodařilo najít si cestu k mateřství (Viktorka, dlouhou dobu i paní kněžna). Divá žena (ani muž - ten se ale v Babičce nevyskytuje) například nemá privilegium obohacovat komukoliv život nejrůznějšími hovínky. Toto privilegium náleží jen malému dítěti vůči svým rodičům a omezenému okruhu dalších osob.
Poselstvím Babičky je, že divou ženu není nutno cancelovat. Vždycky je přece ještě šance, jako u paní kněžny. To je ovšem jen osobní revolta Němcové proti dobovým normám, které to cancelování naopak doporučovaly. Je však třeba se zamyslet, jestli náhodou tyto tradice neměly své opodstatnění a jestli není rozumné být na pozoru před střepinami ze sebedestrukce divých mužu a žen plynoucí z jejich neuchopení společenských norem. Například dnes si divé osoby běžne osobují tradiční privilegium malých dětí - obohacovat někomu jeho nudný život. A to dělá nejrůznější další, s porodností na první pohled nesouvisející problémy.
Řešení problému porodnosti tedy spočívá v cancelování osob, které si nenašly cestu k rodičovství - tím je znevýhodněno šíření jejich hodnot. A nejjednoduší to je, když zdivočely natolik, že si osobují privilegia, která jim nepřísluší, jako je právě nevyžádané obohacování cizího života nebo cancelování druhých. Je jednoduché je identifikovat, a také není nic snadnějšího než cancelovat někoho, kdo canceluje vás.
