Jak psal už Sigmund Freud ve své knize Totem a tabu (?), existuje souvislos mezi tabu a svátky danné společnosti. A to ten, že slavnostní rituály spočívají v okázalém porušování tabu. Možnost od tabu si odpočinout ho rázem udělá mnohem snesitelnější a danná kultura je pak stabilnější.
Například tabu ve svém původním významu byl zákaz vstupovat na určité místo na území kmene a rušit tam duchy předků. Ne ovšem pořád - při pohřbu se na toto místu nahrnul celý kmen a uspořádal tam ukrutnou slavnostní žranici. Mimo jiných funkcí byla tímto ukojena i přirozená zvědavost, jak to na onom tabuizovaném místě vypadá. Duchové předků, hlavně těch zemřelých na infekční choroby, potom díky tomu mohli odpočívat v mnohem větším klidu.
V naší kultuře jsou typickým příkladem oslavy Silvestra. Je u nás tabu nezřízeně se opíjet, a také hrát si s dělbuchy a raketami. Pro toto tabu je dobrý důvod, vzhledem k tomu, jakými raketami naše kultura disponuje. Kromě racionální složky je však třeba uspokojit i naši testosteronovou demenci (Freud by na tomto místě nejpíš mlel o pudu sebezničení). Hlubiny naší duše jsou uspokojeny právě Silvestrovskou oslavou.
Jiný příklad je velikonoční šlehání pomlázkou. Je tabu využít fyzickou převahu muže a vztáhnout ruku na ženu. To je občas opravdu nesnesitelný zákaz, protože neexistuje žádné reciproční tabu zakazující ženám použít jejich ostrý jazyk proti mužům. Každoroční vyšlehání pomlázkou vztah muže a ženy alespoň trochu osvěží.
Další významný svátek jsou Vánoce. V naší kultuře panuje nesnesitelné a lidské přirozenosti se příčící zákaz nadměrné velkorysosti. Celý dlouhý rok trpíme pod knutou povinné sobeckosti a chamtivosti. Třeba jen zaplatit někomu jen tak pro potěšení pivo je silně podezřelé a nikdo neujde pochybnostem o čistotě úmyslů. Obzvlášť nesnesitelné je toto tabu vůči blízkým, především dětem. Proto existují Vánoce, abychom si jednou za rok od tohoto tabu odpočinuli.
Volby jsou svátkem demokracie. Na tomto poetikém tvrzení je víc pravdy, než se obvykle soudí. V naší kultuře se skřípěním zubů projevujeme povinnou úctu vůči politikům, nadutým egoistickým pitomcům, kteří nám vládnou. Jak toto udělat alespoň trochu sensitelné? Jednou za čas se uspořádá převolební kampaň, během které tito nadutci sami sebe různě ponižují. Někdy dokonce až tak, že přestírají zájem o problémy normálních lidí. Díky tomu je demokracie mnohem snesitelnější a tím stabilnější než jiná zřízení.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Okomentovat