Jako každý středoevropan s pudem sebezáchovy věnuji značnou pozornost německým společenským procesům. A jako zaměstnanec německé firmy a relativně častý návštěvníka Německa mám i dost vlastních podnětů a pozorování. A je to opravdu pozoruhodná země.
Tak například velký počet osob je tam dnes označován za nacisty. Většinou tak jsou označováni oponenti multikulturalismu a imigrační politiky otevřených dveří, které se snaží politicky reprezentovat strana AfD. Jejich počet, k září 2018, lze tedy odhadnout na cca 17%, nezanedbatelné číslo. Přitom podle mých zkušeností to není jen mediální propaganda. Místní, a to i ti, kteří sami kriticky vnímají některé negativní aspekty migrace, odpůrce multikulturalizmu jako nácky skutečně vnímají.
To je v rozporu s tím, co se tvrdilo ještě před pár lety. Jak moji přátelé z Německa i z pražské kavárny i mi vysvětlovali, že nacismus představoval Hitler a těch dalších 12 odsouzených k smrti při norimberských procesech. Podle nich tito falešní vůdci zbytek země svedli a zmanipulovali, a jen naprostý hrubián by normálního občana III. Říše bombardoval nebo odsouval. V Německu je skutečně 8. května slaven jako den vítězství, kdy většina Němců slavně zvítězila nad nacismem. No ale když tedy všech 13 nacistů bylo popraveno nebo spáchalo sebevraždu, tak jak to, že je jich najednou tolik? A jako na potvoru zrovna v Německu? To to mají zakódované geneticky nebo co? A je vlastně řešení mezilidských problémů kulturními prostředky charakteristický atribut nacizmu? Bohužel jsem ještě nenašel sluníčko, které by bylo schopné tyto paradoxy osvětlit.
Těch nesluníčkových vysvětlení je ovšem řada. Někteří tvrdí, že vládnoucí moc využívá k potlačení konkurence stávající zákony proti nacismu; podle jiné teorie zastáncům migrace došly argumenty, tak už jen nadávají do nácků, což je místní nejhorší urážka; jiní tvrdí, že jde o manipulaci prostřednictvím pocitů viny za válku a genocidu. Tyto teorie nejsou úplně od cesty. Ale mezitím dehumanizace, relativně široce a upřímně podporovaná německou veřejností, překročila hranice přímého fyzického teroru, jak dokládá útok na poslance Bundestagu Franka Magnitze. Žádná z těch tak krásně racionálních teorií nevysvětluje, proč by se dnes měli Němci chovat, jak kdyby vypadli z antropologické učebnice, z kapitoly o lovcích lebek. Tak co se to tam tedy děje?
Podle mne je to velmi prosté. Německá společnost chápe sebe samu jako vzniklou vítězstvím nad nacisty, nad Hitlerem s jeho 12 temnými apoštoly. To je její vlastní mýtus o svém založení, její současná verze příběhu o mytické bitvě. Prochází ale obdobím nejistoty, kdy její hodnoty jsou zpochybněny a její instituce ztrácí důvěru. To vede k rituálním reincitacím zakladatelského mýtu. Tím si společnost obnovuje důvěru v sebe sama. Útok na Magnitze je prostě v rámci možností věrná inscenace příběhu o mytické bitvě s Hitlerem. To je dobře známý kulturní vzorec.
Situace skutečně určitým způsobem je podobná 30. létům 20. století. Tehdy také německá společnost procházela obdobím nejistoty a nedůvěry ve své instituce. Rozdíl je v tom, že tehdy mytická bitva minulosti odvozující společenský řád byla Velká válka. V jejích zákopech, podle tehdejší mytologie, proti Německu stály především osoby s nedostatečnou loajalitou, které rozkládaly morálku pěšáků. Proto tehdy reincitace vypadala jinak než dnes. Tehdy jí byla Křišťálová noc, dnes útok na poslance AfD. Je to ale pořád ten samý kulturní vzorec.
Aby bylo jasno, netvrdím, že jde o výsledek nějaké konspirace. Nejsou žádní kněží tajného kultu Odina uvědoměle udržující tradiční mytologii a organizující starobylé rituály. Naopak, s racionálním myšlením a vědomě reflektovanými společenskými ději to nemá vůbec nic společného. Je prostě jen velká spousta lidí, kteří nevěří, že se ještě najdou Saddámovy zbraně hromadného ničení, kterým se nelíbí na ulicích potkávat nepřátelské lidi, které mrzí obviňování z dědičných hříchů a moc vysoké životní úrovně. A tak jejich srdíčko zahřeje, když vidí, jak někdo riskuje vězení a slavně zvítězí nad nějakým tím náckem.
V zásadě je to samozřejmě pěkné, že si německá kultura udržela rituály, které jí umožní obnovit důvěru ve své hodnoty a instituce. A na rozdíl od 30. let bude obětovaný jen tu a tam nějaký ten poslanec, takže ve srovnání s Hitlerem pohodička. Má to ale ještě další negativa. Antropologové obecně soudí, že lidská oběť je problém, protože v krizové situaci snadno vznikne spirála vyžadující stále další oběti. Ty přinesou jen další a další nedůvěru a nutnost dalších a dalších obětí. I v homogenní společnosti výsledná eskalace násilí ztíží schopnost účelně vyřešit původní krizi. V malé míře se něco takového děje už teď, například banální snahy o řešení pouliční kriminality jsou znesnadněny nutností vyhnout se obvinění z nacismu. Tak to je jen začátek.
Analogie s Hitlerem je podnětná. Nezaslouženě opomíjeným aspektem Hitlerových plánů je jejich nedomyšlenost. Budovat v 20. století agrární impérium byl totální ekonomický nesmysl. Po sto letech budování průmyslové mocnosti, po postavení nejsilnější, tj. na strojích založené, vojenské síle, která kdy existovala, jí nacisté použili na zabrání úrodné ukrajinské černozemě. A když německým tankům u Stalingradu došel benzín, tak nebýt těch desítek miliónů mrtvých, byl by to největší kameňák v dějinách. Jak to, že to Hitlerovi nikdo z toho mnoha vzdělaných a inteligentních Němců včas rozumně nevysvětlil, co?
To je totiž to úskalí mytického myšlení. Racionální analýzu přebije jak trumfové eso. Nevěříte náhodou tomu, že vypnout všechny jaderné a uhelné elektrárny je skvělý nápad, a že místo nich zadotovat solární elektrárny dává ekonomický smysl? Nebo že zrušení hranic povede k lásce a porozumění? Skvělé. Ty lidské oběti jsou nutně zapotřebí. Je milé, že jste se přihlásil sám.
Tak například velký počet osob je tam dnes označován za nacisty. Většinou tak jsou označováni oponenti multikulturalismu a imigrační politiky otevřených dveří, které se snaží politicky reprezentovat strana AfD. Jejich počet, k září 2018, lze tedy odhadnout na cca 17%, nezanedbatelné číslo. Přitom podle mých zkušeností to není jen mediální propaganda. Místní, a to i ti, kteří sami kriticky vnímají některé negativní aspekty migrace, odpůrce multikulturalizmu jako nácky skutečně vnímají.
To je v rozporu s tím, co se tvrdilo ještě před pár lety. Jak moji přátelé z Německa i z pražské kavárny i mi vysvětlovali, že nacismus představoval Hitler a těch dalších 12 odsouzených k smrti při norimberských procesech. Podle nich tito falešní vůdci zbytek země svedli a zmanipulovali, a jen naprostý hrubián by normálního občana III. Říše bombardoval nebo odsouval. V Německu je skutečně 8. května slaven jako den vítězství, kdy většina Němců slavně zvítězila nad nacismem. No ale když tedy všech 13 nacistů bylo popraveno nebo spáchalo sebevraždu, tak jak to, že je jich najednou tolik? A jako na potvoru zrovna v Německu? To to mají zakódované geneticky nebo co? A je vlastně řešení mezilidských problémů kulturními prostředky charakteristický atribut nacizmu? Bohužel jsem ještě nenašel sluníčko, které by bylo schopné tyto paradoxy osvětlit.
Těch nesluníčkových vysvětlení je ovšem řada. Někteří tvrdí, že vládnoucí moc využívá k potlačení konkurence stávající zákony proti nacismu; podle jiné teorie zastáncům migrace došly argumenty, tak už jen nadávají do nácků, což je místní nejhorší urážka; jiní tvrdí, že jde o manipulaci prostřednictvím pocitů viny za válku a genocidu. Tyto teorie nejsou úplně od cesty. Ale mezitím dehumanizace, relativně široce a upřímně podporovaná německou veřejností, překročila hranice přímého fyzického teroru, jak dokládá útok na poslance Bundestagu Franka Magnitze. Žádná z těch tak krásně racionálních teorií nevysvětluje, proč by se dnes měli Němci chovat, jak kdyby vypadli z antropologické učebnice, z kapitoly o lovcích lebek. Tak co se to tam tedy děje?
Podle mne je to velmi prosté. Německá společnost chápe sebe samu jako vzniklou vítězstvím nad nacisty, nad Hitlerem s jeho 12 temnými apoštoly. To je její vlastní mýtus o svém založení, její současná verze příběhu o mytické bitvě. Prochází ale obdobím nejistoty, kdy její hodnoty jsou zpochybněny a její instituce ztrácí důvěru. To vede k rituálním reincitacím zakladatelského mýtu. Tím si společnost obnovuje důvěru v sebe sama. Útok na Magnitze je prostě v rámci možností věrná inscenace příběhu o mytické bitvě s Hitlerem. To je dobře známý kulturní vzorec.
Situace skutečně určitým způsobem je podobná 30. létům 20. století. Tehdy také německá společnost procházela obdobím nejistoty a nedůvěry ve své instituce. Rozdíl je v tom, že tehdy mytická bitva minulosti odvozující společenský řád byla Velká válka. V jejích zákopech, podle tehdejší mytologie, proti Německu stály především osoby s nedostatečnou loajalitou, které rozkládaly morálku pěšáků. Proto tehdy reincitace vypadala jinak než dnes. Tehdy jí byla Křišťálová noc, dnes útok na poslance AfD. Je to ale pořád ten samý kulturní vzorec.
Aby bylo jasno, netvrdím, že jde o výsledek nějaké konspirace. Nejsou žádní kněží tajného kultu Odina uvědoměle udržující tradiční mytologii a organizující starobylé rituály. Naopak, s racionálním myšlením a vědomě reflektovanými společenskými ději to nemá vůbec nic společného. Je prostě jen velká spousta lidí, kteří nevěří, že se ještě najdou Saddámovy zbraně hromadného ničení, kterým se nelíbí na ulicích potkávat nepřátelské lidi, které mrzí obviňování z dědičných hříchů a moc vysoké životní úrovně. A tak jejich srdíčko zahřeje, když vidí, jak někdo riskuje vězení a slavně zvítězí nad nějakým tím náckem.
V zásadě je to samozřejmě pěkné, že si německá kultura udržela rituály, které jí umožní obnovit důvěru ve své hodnoty a instituce. A na rozdíl od 30. let bude obětovaný jen tu a tam nějaký ten poslanec, takže ve srovnání s Hitlerem pohodička. Má to ale ještě další negativa. Antropologové obecně soudí, že lidská oběť je problém, protože v krizové situaci snadno vznikne spirála vyžadující stále další oběti. Ty přinesou jen další a další nedůvěru a nutnost dalších a dalších obětí. I v homogenní společnosti výsledná eskalace násilí ztíží schopnost účelně vyřešit původní krizi. V malé míře se něco takového děje už teď, například banální snahy o řešení pouliční kriminality jsou znesnadněny nutností vyhnout se obvinění z nacismu. Tak to je jen začátek.
Analogie s Hitlerem je podnětná. Nezaslouženě opomíjeným aspektem Hitlerových plánů je jejich nedomyšlenost. Budovat v 20. století agrární impérium byl totální ekonomický nesmysl. Po sto letech budování průmyslové mocnosti, po postavení nejsilnější, tj. na strojích založené, vojenské síle, která kdy existovala, jí nacisté použili na zabrání úrodné ukrajinské černozemě. A když německým tankům u Stalingradu došel benzín, tak nebýt těch desítek miliónů mrtvých, byl by to největší kameňák v dějinách. Jak to, že to Hitlerovi nikdo z toho mnoha vzdělaných a inteligentních Němců včas rozumně nevysvětlil, co?
To je totiž to úskalí mytického myšlení. Racionální analýzu přebije jak trumfové eso. Nevěříte náhodou tomu, že vypnout všechny jaderné a uhelné elektrárny je skvělý nápad, a že místo nich zadotovat solární elektrárny dává ekonomický smysl? Nebo že zrušení hranic povede k lásce a porozumění? Skvělé. Ty lidské oběti jsou nutně zapotřebí. Je milé, že jste se přihlásil sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat