Sašimi je tradiční japonská pochoutka. Je to na malé plátky nakrájené syrové rybí maso. Ryba musí být ovšem čerstvá a rychle usmrcená - pokud ryba půl dne chcípá na suchu, obsahuje maso příliš kyseliny mléčné. To bývá jediný zádrhel. Sašimi tak podávají v každém správném suši baru.
K tradicím českých Vánoc patří rituál kuchání kapra čerstvě vyloveného z vany. Čerstvé rybí maso! Pravda, japonci na sašimi používají maso mořských ryb. Ale stejně, proč neokořenit Vánoce trochou kapřího sašimi?
Pojídání syrového rybího masa ale nese zdravotní rizika. Především jde o parazitické hlístice. Ty se mohou pozřením syrové ryby (ale i solených matesů) přenést na člověka, a může z toho být nepříjemná choroba - v lepším případ bolení brřicha nebo vykašlávání 2cm červů. Jíst neupravené kapří maso tedy nelze doporučit z hygienických důvodů.
Hlístice lze ovšem zabít i hlubokým zmražením. Směrnice EU o pojídání syrových ryb přikazuje maso zmrazit na -20C po dobu 24 hodin. Americký předpis je ještě přísnější, a to -35C na 24 hodin, nebo -20C na týden. -20C není v běžných domácích mražácích obvyklé, ale nikoliv vyloučené. Cesta k obohacení českých vánočních tradic sašimi je tedy přece jen otevřena.
středa 17. prosince 2008
pondělí 17. listopadu 2008
Vemte si s sebou květinu
Toto je originál letáku, kterým se vyhlašovala demonstrace 17. listopadu 1989. Jeden mi tenkrát zbyl ...
čtvrtek 13. listopadu 2008
Big Bang
Začala 2 sezóna seriálu The Big Bang Theory (Teorie velkého třesku). Je zajímavý tím, že je o životě úplně normálních lidí - teoretických fyziků, programátorů a pod.
Big Bang jde mnohem dál než IT Crowds, především do každodenního soukromého života. Navíc většinu příhod z IT Crowds může zažít každý ňouma. V Big Bangu jsou to opravdu skvěle padnoucí matfyzácké historky.
Pravda, v určitých kruzích je sledování seriálů považováno za zábavu nedůstojnou intelektuála. Kdo nechce ztratit body na intelektuálském průkazu, měl by radši zdolávat duchovní výšiny Mumie 3 nebo Jamese Bonda 24 a ne sledovat pořád jedny a ty samé televizní postavy. Jenže v Kalifornii je středoevropský intouš neznámý a tak se o nich žádné seriály netočí, proto asi ta nevraživost.
Matfyzák je oproti tomu celosvětově rozšířený druh. A tak bylo snadné mě dostat. Stačilo pár postav, se kterými se mohu identifikovat, trocha realistických situací braných s nadhledem, a je to. Divím se, že na něco takového nějaký filmař nepřišel dřív.
Při Big Bangu si člověk uvědomí, jak nesmírně důležitou funkci má ve společnosti umění. Měl by si ho pustit každý, kdo chce překonat kulturní bariéru, která ho dělí od nějakého matfzyáka. Dokáže totiž zprostředkovat vzájemné porozumnění mezi různými vrstvami téže společnosti.
Škoda že u nás nic takového nemáme.
Big Bang jde mnohem dál než IT Crowds, především do každodenního soukromého života. Navíc většinu příhod z IT Crowds může zažít každý ňouma. V Big Bangu jsou to opravdu skvěle padnoucí matfyzácké historky.
Pravda, v určitých kruzích je sledování seriálů považováno za zábavu nedůstojnou intelektuála. Kdo nechce ztratit body na intelektuálském průkazu, měl by radši zdolávat duchovní výšiny Mumie 3 nebo Jamese Bonda 24 a ne sledovat pořád jedny a ty samé televizní postavy. Jenže v Kalifornii je středoevropský intouš neznámý a tak se o nich žádné seriály netočí, proto asi ta nevraživost.
Matfyzák je oproti tomu celosvětově rozšířený druh. A tak bylo snadné mě dostat. Stačilo pár postav, se kterými se mohu identifikovat, trocha realistických situací braných s nadhledem, a je to. Divím se, že na něco takového nějaký filmař nepřišel dřív.
Při Big Bangu si člověk uvědomí, jak nesmírně důležitou funkci má ve společnosti umění. Měl by si ho pustit každý, kdo chce překonat kulturní bariéru, která ho dělí od nějakého matfzyáka. Dokáže totiž zprostředkovat vzájemné porozumnění mezi různými vrstvami téže společnosti.
Škoda že u nás nic takového nemáme.
pondělí 3. listopadu 2008
neděle 19. října 2008
Pozdrav z Kalifornie
Posílám pozdrav ze Silicon Valey. Máme se tu dobře. Počasí je tu pěkné. Také tu dobře vaří.
V Americe je všechno větší. I stromy. I vzpomínky na film Mrtvý muž.
Pták. Pelikán. Jedna fotka se mi docel povedla, co?
Takhle vypadá Tichý oceán. Taky jsem trochu přispěl. Vítr sice foukal tak, že jsem si u toho málem počůral boty, ale co by člověk neobětoval za pocit, že se podílí na něčem velikém.
V Americe je všechno větší. I stromy. I vzpomínky na film Mrtvý muž.
Pták. Pelikán. Jedna fotka se mi docel povedla, co?
Takhle vypadá Tichý oceán. Taky jsem trochu přispěl. Vítr sice foukal tak, že jsem si u toho málem počůral boty, ale co by člověk neobětoval za pocit, že se podílí na něčem velikém.
úterý 25. března 2008
Totem, tabu a demokracie
Jak psal už Sigmund Freud ve své knize Totem a tabu (?), existuje souvislos mezi tabu a svátky danné společnosti. A to ten, že slavnostní rituály spočívají v okázalém porušování tabu. Možnost od tabu si odpočinout ho rázem udělá mnohem snesitelnější a danná kultura je pak stabilnější.
Například tabu ve svém původním významu byl zákaz vstupovat na určité místo na území kmene a rušit tam duchy předků. Ne ovšem pořád - při pohřbu se na toto místu nahrnul celý kmen a uspořádal tam ukrutnou slavnostní žranici. Mimo jiných funkcí byla tímto ukojena i přirozená zvědavost, jak to na onom tabuizovaném místě vypadá. Duchové předků, hlavně těch zemřelých na infekční choroby, potom díky tomu mohli odpočívat v mnohem větším klidu.
V naší kultuře jsou typickým příkladem oslavy Silvestra. Je u nás tabu nezřízeně se opíjet, a také hrát si s dělbuchy a raketami. Pro toto tabu je dobrý důvod, vzhledem k tomu, jakými raketami naše kultura disponuje. Kromě racionální složky je však třeba uspokojit i naši testosteronovou demenci (Freud by na tomto místě nejpíš mlel o pudu sebezničení). Hlubiny naší duše jsou uspokojeny právě Silvestrovskou oslavou.
Jiný příklad je velikonoční šlehání pomlázkou. Je tabu využít fyzickou převahu muže a vztáhnout ruku na ženu. To je občas opravdu nesnesitelný zákaz, protože neexistuje žádné reciproční tabu zakazující ženám použít jejich ostrý jazyk proti mužům. Každoroční vyšlehání pomlázkou vztah muže a ženy alespoň trochu osvěží.
Další významný svátek jsou Vánoce. V naší kultuře panuje nesnesitelné a lidské přirozenosti se příčící zákaz nadměrné velkorysosti. Celý dlouhý rok trpíme pod knutou povinné sobeckosti a chamtivosti. Třeba jen zaplatit někomu jen tak pro potěšení pivo je silně podezřelé a nikdo neujde pochybnostem o čistotě úmyslů. Obzvlášť nesnesitelné je toto tabu vůči blízkým, především dětem. Proto existují Vánoce, abychom si jednou za rok od tohoto tabu odpočinuli.
Volby jsou svátkem demokracie. Na tomto poetikém tvrzení je víc pravdy, než se obvykle soudí. V naší kultuře se skřípěním zubů projevujeme povinnou úctu vůči politikům, nadutým egoistickým pitomcům, kteří nám vládnou. Jak toto udělat alespoň trochu sensitelné? Jednou za čas se uspořádá převolební kampaň, během které tito nadutci sami sebe různě ponižují. Někdy dokonce až tak, že přestírají zájem o problémy normálních lidí. Díky tomu je demokracie mnohem snesitelnější a tím stabilnější než jiná zřízení.
Například tabu ve svém původním významu byl zákaz vstupovat na určité místo na území kmene a rušit tam duchy předků. Ne ovšem pořád - při pohřbu se na toto místu nahrnul celý kmen a uspořádal tam ukrutnou slavnostní žranici. Mimo jiných funkcí byla tímto ukojena i přirozená zvědavost, jak to na onom tabuizovaném místě vypadá. Duchové předků, hlavně těch zemřelých na infekční choroby, potom díky tomu mohli odpočívat v mnohem větším klidu.
V naší kultuře jsou typickým příkladem oslavy Silvestra. Je u nás tabu nezřízeně se opíjet, a také hrát si s dělbuchy a raketami. Pro toto tabu je dobrý důvod, vzhledem k tomu, jakými raketami naše kultura disponuje. Kromě racionální složky je však třeba uspokojit i naši testosteronovou demenci (Freud by na tomto místě nejpíš mlel o pudu sebezničení). Hlubiny naší duše jsou uspokojeny právě Silvestrovskou oslavou.
Jiný příklad je velikonoční šlehání pomlázkou. Je tabu využít fyzickou převahu muže a vztáhnout ruku na ženu. To je občas opravdu nesnesitelný zákaz, protože neexistuje žádné reciproční tabu zakazující ženám použít jejich ostrý jazyk proti mužům. Každoroční vyšlehání pomlázkou vztah muže a ženy alespoň trochu osvěží.
Další významný svátek jsou Vánoce. V naší kultuře panuje nesnesitelné a lidské přirozenosti se příčící zákaz nadměrné velkorysosti. Celý dlouhý rok trpíme pod knutou povinné sobeckosti a chamtivosti. Třeba jen zaplatit někomu jen tak pro potěšení pivo je silně podezřelé a nikdo neujde pochybnostem o čistotě úmyslů. Obzvlášť nesnesitelné je toto tabu vůči blízkým, především dětem. Proto existují Vánoce, abychom si jednou za rok od tohoto tabu odpočinuli.
Volby jsou svátkem demokracie. Na tomto poetikém tvrzení je víc pravdy, než se obvykle soudí. V naší kultuře se skřípěním zubů projevujeme povinnou úctu vůči politikům, nadutým egoistickým pitomcům, kteří nám vládnou. Jak toto udělat alespoň trochu sensitelné? Jednou za čas se uspořádá převolební kampaň, během které tito nadutci sami sebe různě ponižují. Někdy dokonce až tak, že přestírají zájem o problémy normálních lidí. Díky tomu je demokracie mnohem snesitelnější a tím stabilnější než jiná zřízení.
neděle 16. března 2008
Jak se mám
Jistě si po mém předchozím příspěvku kladete otázku, co pak se asi se mnou stalo. Jestlipak jsem zemřel vyčerpáním po několika dnech a nocích strávených ve WoW? Jestli pak se dokážu odtrhnout od obrazovky na tak dloho, abych něco napsal do blogu? Nebo mě kyberspace dostal?
A to ještě nevíte, že to není jediné ohrožení mého života. Odhalil jsem, že baterie v mém služebním notebooku patří do proslulé vybuchující série. Pravda, neskončilo to ničím horším, než že jsem dostal od Toshiby zadarmo nové baterie. Navíc má člověk neurčitý pocit podílení se na významné mediální kauze současnosti. Ale kdo ví, třeba jsem výbuchu ve svém klíně unikl jen o vlásek.
Nabízí se otázka, jestli neexistuje nejaká spojitost mezi těmito dvěma ohroženími mého života. Třeba jsem pronikl do počítačového světa tak hluboko, že už to nějaké všemocné Wintermute není milé a rozhodla se mě zlikvidovat. No, v každém případě jí to prozatím nevyšlo.
Další časté ohrožení lidské existence ze strany počítačů je paranoia. Jestli po mě doopravdy jsou, tak je to logické pokračování. Budu se muset pečlivě pozorovat, jestli se u mě neprojevují nějké příznaky.
Jo, jestli vás zajímá, jak se mám, tak už jsem na 22 úrovni.
A to ještě nevíte, že to není jediné ohrožení mého života. Odhalil jsem, že baterie v mém služebním notebooku patří do proslulé vybuchující série. Pravda, neskončilo to ničím horším, než že jsem dostal od Toshiby zadarmo nové baterie. Navíc má člověk neurčitý pocit podílení se na významné mediální kauze současnosti. Ale kdo ví, třeba jsem výbuchu ve svém klíně unikl jen o vlásek.
Nabízí se otázka, jestli neexistuje nejaká spojitost mezi těmito dvěma ohroženími mého života. Třeba jsem pronikl do počítačového světa tak hluboko, že už to nějaké všemocné Wintermute není milé a rozhodla se mě zlikvidovat. No, v každém případě jí to prozatím nevyšlo.
Další časté ohrožení lidské existence ze strany počítačů je paranoia. Jestli po mě doopravdy jsou, tak je to logické pokračování. Budu se muset pečlivě pozorovat, jestli se u mě neprojevují nějké příznaky.
Jo, jestli vás zajímá, jak se mám, tak už jsem na 22 úrovni.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
